Strašně jsem si přála být psycholožkou, bádat nad myšlenkama , lidskou duší, smyslem našeho bytí, Vesmírem, spiritualitou, to bylo moje. Ale taťka řekl rezolutně ne, protože nebudu darmožroutem a bylo vystaráno. Vsugerovala jsem si, že zubařina bude pro mě to pravý, ale naštěstí jsem se dostala k fyzioterapii, kde si můžu duši, tělo a orgány propojovat.
Miluju doktora House, kdyby mě pozval na kafe, nerozmýšlím se ani jednu sekundu, prokecala bych s ním týden! Zapeklitý případy mám nejradši, protože jsou těžký a obtížný a nutí mě to hodně přemýšlet. Mám to tak od mládí, nikdy jsem nedokázala pořádně spočítat kolik je šest plus čtyři, ale když to byl zapeklitý příklad, obvykle jsem přišla na řešení hned.
Miluju doktora House, kdyby mě pozval na kafe, nerozmýšlím se ani jednu sekundu
Bádat, hloubat, diskutovat a přemýšlet, kde je zakopaný pes, to je moje. Pořád mě nepřestává udivovat, jak všechno souvisí se vším a orgány nebo psychika ovlivní můj pohybový aparát. Pozorovala jsem sama na sobě, že když jsem se starala o mamku v karanténě, byla jsem víc staženější, napjatější, hlavně na začátku jsem nad tím přemýšlela, bolela mě hlava, stáhly se mi fascie na hlavě a měla jsem staženou čelist a zaťaté zuby. A to jsem fyzioterapeutka!
Představme si, že nás už nějakou dobu bolí bedra, nemůžeme kvůli tomu spát, protože nás to tlačí, pálí nebo vystřeluje do nohy, do toho jsme v jednom kole: rodina, práce, děti, žádný volný čas. Pořád přece všichni nemáme čas! Dobře, pokud nemáme čas věnovat se sobě, svému zdraví a tělu, tak nám dá lekci. A když neuposlechneme? Zvýší náboje, a tím pádem bolest, aby zakřičelo: Hej, jsem tady, nezaplácni mě zas ibalginem!“ A tak to jde pořád dokola. Dokud si nevšimneme, že je něco špatně, a v tomhle případě za mě platí lepší dříve, než později, a už ležíme v nemocnici, protože víkend na zotavenou nám prostě nestačí! Ne nadarmo naše babičky říkaly, že pokud nás bolí bedra, máme hodně naloženo.
Mnoho lidí má pocit, že když je bolí loket, problém je v lokti, což nemusí být vždycky pravda, protože to, že mě bolí loket je určitý projev bolesti mého těla, ale kde se to všechno vzalo? Může za to nabitý víkend, chování syna nebo dcery v náručí nebo si prostě mnoho let přetěžuju rameno?
Často se stává, že mi do ordinace přijde žena nebo muž s tím, že je bolí záda, rameno nebo kyčel, ale postupně dojdeme k tomu, že problém je úplně někde jinde. Zrovna nedávno mi došel mladý muž, který si stěžoval na rameno, ale přišli jsme na to, že má gastroesophagynální reflux (pálí ho žáha) a tím pádem je potřeba zmobilizovat žaludek, postarat se o žebra, zkoušet pít vincentku a řešit tělo jako jeden celek.
Nebo příběh paní Eriky, maminky na mateřské, se kterou jsme pořád dokola řešily esíčko (skloubení mezi páteří a pánví) a kyčle. Jenže postupně jsme se dostaly, že problém je hlubší, než se na první pohled zdá. Paní Erika si nerozumí delší dobu s manželem, změnil se, křičí na ní, ona se bojí a nemůže v noci spát, nechce, aby v tom vyrůstaly její děti. Vysvětlila jsem jí propojenost těla, a že manžel možná ani netuší, co se v ní odehrává a možná by mu to mohla říct. Na příště přišla paní Erika s tím, že se jí ulevilo, že si s manželem promluvili, budou na vztahu společně pracovat a najednou bylo po bolesti.
Naše tělo je prostě propojené, ať se nám to líbí nebo ne. A i nám fyzioterapeutům prostě chvíli trvá, než najdeme tu pravou příčinu. Ale abychom byli v naši práci úspěšní, potřebujeme spolupráci a Vašich padesát procent.