„Vem si ty boty nebo nastydneš.“ „Markéto, nechoď tady bosa!“ Takhle začíná skoro každá návštěva u babičky. Věty, co známe asi všichni nebo je možná i sami používáme. Ještě donedávna jsem ven v zimě taky nevyrazila v pořádný péřovce. I když jsem holka odkojená horami, miluju lyžování a nejoblíbenější místo na světě je pro mě Jasper v Kanadě, stejně jsem vždycky byla pořádně zimoumřivá, alespoň donedávna.
Sprchování studenou vodou jsem odkoukala od „mýho mladšího bráchy“ v karanténě. Postupně jsem se naučila začínat ledovou sprchou každý svůj den. Od června jsem navíc začala pravidelně „trénovat“, protože jsem věděla, že na spartanovi budou jen ledový sprchy a já si nebyla jistá, že to v pohodě zvládnu.
Začátky jsou krušné
„Jsem pašák!“ Říkala jsem si vždycky, když jsem se s hlavicí, ze které stříkala studená voda, dostala výš než nad kolena. Ale když jsem ucítila dopady kapiček ledové vody na hrudi a na zádech, vřískala jsem jako pavián.
V létě to byla ještě procházka růžovou zahradou, i když upřímně, komu by se chtělo dobrovolně lézt do tý zatracený ledový vody někdy i před prací v půl šestý ráno? Od září jsem si začala hledat výmluvy, proč to sprchování tentokrát vynechat. Ale naštěstí mám vybudovaný „sebetrýznící mód“, a když si poručím, tak to prostě udělám! Nezáleží, kde přespávám, prostě každé ráno začínám ledovou vodou. Ale uvidíme, jak to budu zvládat dál, zvláště v čase, kdy se pomalu ale jistě blíží zima.
Je to příjmený? Tak to ani náhodou! Ale nepohodlí a stres se stará o náš posun vpřed! A tenhle stres je pro tělo rozhodně pozitivní! Ani po pěti měsících se na tu ledovou sprchu netěším, ale jsem na sebe pyšná pokaždé, když vydržím pod tekoucí vodou déle než dvacet sekund…
Je to příjmený? Tak to ani náhodou! Ale nepohodlí a stres se stará o náš posun vpřed!
Tak se pojďme hecnout
Když jsem zůstala na podzim „zaseknutá“ u našich v karanténě a chodila se každý ráno procházet kolem přehrady, říkala jsem si, že bych to své otužování mohla zase malinko posunout.
Rozhodla jsem se, že se jedno ráno vykoupu v přehradě. Musím říct, že když jsem na teploměru viděla dva stupně a všude kolem bílo jako na Vánoce, vůbec se mi do tý zatracený zimy nechtělo! Nabalila jsem se jako na severní pól, vzala si do batohu ručník a vyrazila.
Už když jsem se svlíkala, šla kolem paní v zimní čepici se psem a podívala se na mě, jako kdybych utekla z blázince. Já bych si ještě před půl rokem možná myslela to samý. Nevěřila jsem vlastním očím, že tam dokážu vlízt. Nebyl to teda žádnej med, zvláště, když mi svlékání oblečení šla pára od huby, drkotání zubů jsem slyšela až v hlavě a srdce se rozbušilo na poplach. Ale ten pocit potom? K nezaplacení! Horko se rozlilo po celým těl. Kupodivu to pro mě nebyl takovej psychoteror, jako vlízt po probuzení do sprchy. Asi bych si měla pořídit jezírko.
Nebyl to teda žádnej med, zvláště, když mi při svlékání oblečení šla pára od huby, drkotání zubů jsem slyšela až v hlavě a srdce se rozbušilo na poplach. Ale ten pocit potom? K nezaplacení!
Tenhle svůj experiment jsem zopakovala ještě párkrát v různých rybnících a přehradách v Čechách.
To, že má studená spoustu benefitů asi tušíme všichni. Hledala jsem poctivě na netu metaanalýzy a studie, které to dokazují a narazila jsem i na článek na Harwardu.
Dle některých případových studií má studená voda pozitivní vliv na depresi. Existují i určité důkazy, že terapie studenou vodou může stimulovat imunitní systém těla. To by teoreticky mohlo zlepšit schopnost bojovat s nemocí. Dochází taky k většímu množství protizánětlivých chemikálií a méně prozánětlivých cytokinů v reakci na infekci. A pokud bychom se koupali každý den, stimuujeme tím protinádorovu imunitu.
Každá mince má ale dvě strany. Koupání v ledové vodě taky zvyšuje výrazně tepovou frekvenci a krevní tlak, což u někoho nemusí být efekt zrovna pozitivní.
Kdyby by někdo před půl rokem řekl, že se budu na podzim koupat v přehradě, asi bych si zaťukala na čelo, ale občas člověk vážně překvapí i sám sebe!