Kamarádky ne-fyzioterapeutky mi často závidí, kolik mi denně přijde zajímavých mužských exemplářů, že je vidím hned polonahý a navíc na ně můžu ještě sahat! Hlavně prej na ty krásný sportovce a kluky z posiloven!
„Markét, ty máš práci snů!“ Slyším často. Jasně, jenže já v těch extrémně vymakaných svalovcích bohužel nevidím modely se sexy bicepsy nebo vymakaným břichem, ale svalové dysbalance a tendence k výhřezům. Kdybych si takovýho kluka prohlížela v časopise v kavárně u kafíčka, tak hezký, ale u mě v ordinaci?!
Můj kamarád to někdy jen suše komentuje se slovy: „Bůh s tebou, Marky, pěkne se ochuzuješ…“
„Bůh s tebou, Marky, pěkně se ochuzuješ…“
Takže, abych vše uvedla na pravou míru…
Bohužel, je to tak! Už jsem se za ty léta svojí praxe smířila s tím, že občas je pro mě těžký přeskočit z role fyzioterapeutky do role ženy, která obdivuje všechna ta mužská těla kolem. Dokonce i v sauně nebo na plavečáku!
Většinou naše diskuse probíhají asi takhle: „A co tenhle?“ Ptá se kamarádka a já jen krčím rameny. „Já Ti nevím, ty odstátý lopatky nic moc…“ „A co tamten s těma vymakanýma zádama?“ „Rozhodně ne, ten bude mít brzo výhřez plotýnky. “ Odpovídám zamyšleně. „Bože a dívej na tu asymetrii!“ Vyhrknu po chvíli. „Hmmm, s tebou je to Marky těžký…“ komentuje to kamarádka.
Ano, to je! Ne každý chce poslouchat o tom, jak ty svaly v posilovně dřel vlastně úplně zbytečně, a že na obálku časopisu sice hezký a sexy, ale pro normální život vlastně úplně na nic.
Takže jaký je mužský ideál krásy podle ženy – fyzioterapeutky? Rozhodně souměrná postava, napřímené tělo, rovná páteř, žádné přetížené paravertebrály (ty namakaný válečky hned vedle páteře), svaly tak akorát, žádný six pack, ale souměrný váleček. A když ví o hlubokých svalech? Hmmmm, pak už je to úplný jednorožec!
Jestli takové muže osobně znám? Ano, znám, ale detaily si nechám pro sebe…